Mami, mam\u00ed, mam\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed zazn\u011blo zoufal\u00e9 vol\u00e1n\u00ed a tramvaj se rozjela.<\/p>\n
Zvedla jsem o\u010di od roze\u010dten\u00e9 knihy. U dve\u0159\u00ed plakal vyd\u011b\u0161en\u00fd asi \u0161estilet\u00fd klou\u010dek a p\u0159es slzy se d\u00edval na ref\u00fd\u017e, kde z\u016fstala st\u00e1t jeho matka. Pov\u00eddala si s\u00a0kamar\u00e1dkou a nev\u0161imla si, \u017ee chlapec zat\u00edm nastoupil do tramvaje, kter\u00e1 s\u00a0n\u00edm posl\u00e9ze odjela.<\/p>\n
Uvnit\u0159 vyd\u011b\u0161en\u00fd klu\u010dina a venku zasko\u010den\u00e1 matka.<\/p>\n
\u201eP\u0159ece nebude\u0161 bre\u010det. To se\u0161 chlap?\u201c zazn\u011blo z\u00a0vedlej\u0161\u00edho sedadla, kde sed\u011bl sta\u0159\u00edk s\u00a0hol\u00ed.<\/p>\n
Tak takhle se u\u010d\u00edme potla\u010dovat sv\u00e9 emoce. Tak z\u00edsk\u00e1me p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee je \u0161patn\u00e9, kdy\u017e je projevujeme. Ten klu\u010dina u\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u011b, kdy\u017e bude vyd\u011b\u0161en a zasko\u010den, pravd\u011bpodobn\u011b asi plakat nebude, proto\u017ee \u201e chlapi p\u0159ece nebre\u010d\u00ed\u201c. V\u00a0na\u0161\u00ed kultu\u0159e jsme takhle vychov\u00e1v\u00e1ni.<\/p>\n
\u201eCo zase f\u0148uk\u00e1\u0161?\u201c<\/p>\n
\u201eNe\u0159vi tady na cel\u00e9 n\u00e1dra\u017e\u00ed!\u201c<\/p>\n
\u201eU\u017e zase bul\u00ed\u0161?\u201c<\/p>\n
\u201eNe\u0159vi nebo t\u011b pl\u00e1cnu, abys m\u011bl d\u016fvod.\u201c<\/p>\n
Takov\u00fdmi a podobn\u00fdmi hl\u00e1\u0161kami usm\u011br\u0148ujeme potomky, kte\u0159\u00ed se takto projevuj\u00ed. Nebo jsme tak byli usm\u011br\u0148ov\u00e1ni my sami.<\/p>\n
D\u00edt\u011b ale neum\u00ed v\u00a0tu chv\u00edli jinak vyj\u00e1d\u0159it to, \u017ee se mu d\u011bje n\u011bco nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho. Podle toho, kde se ve sv\u00e9 v\u00fdvojov\u00e9 f\u00e1zi zrovna nach\u00e1z\u00ed. A tak pl\u00e1\u010de, bre\u010d\u00ed, \u0159ve, vzlyk\u00e1, vztek\u00e1 se. V\u0161echno je to vol\u00e1n\u00ed o pomoc. V\u00a0tu chv\u00edli nejv\u00edce pot\u0159ebuje uklidnit. A v\u011bd\u011bt, \u017ee emoce, kterou v\u00a0tu chv\u00edli m\u00e1, i to co pro\u017e\u00edv\u00e1, je \u00fapln\u011b v\u00a0po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n
N\u011bkdy se chce t\u0159eba z\u00fa\u010dastnit na spole\u010dn\u00e9m rozhodov\u00e1n\u00ed v\u00a0rodin\u011b, ale neum\u00ed to vyj\u00e1d\u0159it. A tak to \u0159ekne tak p\u0159\u00edmo, jak to zrovna dok\u00e1\u017ee. Nap\u0159\u00edklad.<\/p>\n
\u201eChci, abyste m\u011b poslouchali. Chci, aby bylo po m\u00e9m.\u201c \u0158ekla \u010dty\u0159let\u00e1 hol\u010di\u010dka.<\/p>\n
N\u00e1s dosp\u011bl\u00e9 obvykle napadne:<\/p>\n
\u201eTo v\u00ed\u0161, ty n\u00e1m tady bude\u0161 porou\u010det. Na to jsi p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00e1.\u201c<\/p>\n
Jak\u00e1 pot\u0159eba, co d\u016fle\u017eit\u00e9ho j\u00ed chyb\u00ed, co t\u00edm vlastn\u011b cht\u011bla ta mal\u00e1 \u0159\u00edct, n\u00e1m t\u00edm p\u00e1dem unikne.<\/p>\n