Author: Jarmila Klimešová

TO DÁŠ! JSI V BEZPEČÍ. VŠE, CO SE DĚJE, JE V POŘÁDKU. V duchu slyším tato slova Terezy. Zkouším se uvolnit. Ale uvolnění v ledové vodě, ve které jsem téměř až po krk, mi nejde. Vzpomínám si na další instrukce. DLOUZE A POMALU VYDÝCHÁVEJ. Mozek si bude myslet, že je vše...

Vždy jsem byla velmi nervózní, když jsem někam jela veřejnou dopravou. Bála jsem se, co kdyby mi to ujelo, jak by se mi vše zkomplikovalo. Byla jsem v zajetí představ, co vše se mi může přihodit. Generovala jsem si myšlenky a různé varianty téhož –...

Při horské túře jsem se dostala do oblasti, kde bylo až 1500 mravenišť, jak jsem se dočetla na informační tabuli. Měli jsme naplánovanou túru, která vedla po turistické cestě skrz tuto oblast. Nic netuše jsem vyrazila. I na horách nosím sandále barefooty, kde je noha víc...

Syn se snachou odjeli na dovolenou do ciziny. Neměli nic konkrétního domluveného, měli vytypovaná nějaká místa, která chtěli navštívit a pak chtěli zůstat pár dní u moře. Vždy, když se někam přesunuli, poslali SMS, kde právě jsou. Plánovali to zhruba na dva týdny. Asi po týdnu...

„Nevytvářej si domněnky,“ zní jedna z dohod Dona Miguela Ruize. Ne, ty já si nevytvářím, to já nedělám, měla jsem jasno. Haha, téměř vzápětí jsem si předvedla, jak si domněnky nejen vytvářím, ale ještě ke všemu skoro automaticky. Díky tomu automatu jsem si to ale vůbec neuvědomovala. Šla...

„Člověk, který nikdy nedělá chyby, je člověk, který nikdy nedělá nic.“ Theodore Roosevelt Že jsem byla perfekcionistka, jsem o sobě netušila. V kombinaci se smyslem pro detail to byla mnohdy vražedná kombinace. Zcela pravidelně ve mně vyvolávala pocit viny, neschopnosti, vzteku, strachu, bezmoci, beznaděje a lítosti. Tyto...

Stojím na římse na stěně bazénu, rukama se držím okraje, pode mnou je hloubka a já se bojím. Vibruje se mnou strach. V mládí jsem se topila a dobře si pamatuji, jak jsem při tom polykala a vdechovala vodu, a to mě děsí. Ač jsem se...

Znáte ten pocit, když máte „den blbec“? Potřebovala jsem vyřídit několik věcí, proto jsem se rozhodla, že to vše provedu pod jednou střechou – v obchodním centru. Nejprve jsem zamířila do čistírny. Potřebovala jsem vyčistit turistické kalhoty od pryskyřice, která se mi tam nalepila, když jsem si...

Krátce poté, co mi ve dvou letech zemřela maminka, se táta znovu oženil a já získala novou maminku, nevlastní. Jak šel čas, a já rostla, zajímalo mě, jaká byla moje vlastní maminka, jaký to byl člověk, co dělala, co měla ráda a co jsem asi po...

Protože jsem v dětství byla vychována k tomu, abych potlačila emoce (Neřvi! Nevztekej se! Už zase bulíš? Nech už toho!) nenaučila jsem se vnímat co se ve mně děje, co mi ta emoce vlastně chce říct. Místo toho jsem si vytvořila přesvědčení, že emoce jsou...