Author: Jarmila Klimešová

Krátce poté, co mi ve dvou letech zemřela maminka, se táta znovu oženil a já získala novou maminku, nevlastní. Jak šel čas, a já rostla, zajímalo mě, jaká byla moje vlastní maminka, jaký to byl člověk, co dělala, co měla ráda a co jsem asi po...

Protože jsem v dětství byla vychována k tomu, abych potlačila emoce (Neřvi! Nevztekej se! Už zase bulíš? Nech už toho!) nenaučila jsem se vnímat co se ve mně děje, co mi ta emoce vlastně chce říct. Místo toho jsem si vytvořila přesvědčení, že emoce jsou...

V malém městečku na náměstí je moje oblíbená cukrárna, protože v ní mají výbornou kávu. Proto jsem si na ni zašla, když jsem sem zase jednou dorazila. Měla jsem kofeinový absťák. Všímám si, jak se u nás poslední dobou změnilo názvosloví kávy. To, co dříve...

Slova nás ovlivňují mnohem víc, než si myslíme. Dlouho jsem si to neuvědomovala, ale poslední dobou to pozoruji víc a víc. Dostala se ke mně informace, že jsou 2 doplňky stravy, které posilují imunitu. Chlorella a zelený ječmen. Po jarním marodění s dutinami, jsem chtěla imunitu...

Poslední dobou mě zajímá komunikace. Co to je, jak komunikujeme a proč. Pro mě je komunikace spojení s někým, je to o navázání vztahu. Komunikuju tedy proto, abych navázala vztah. Pozoruju, jak my lidé komunikujeme. Všímám si, že často potřebujeme být hlavně vyslechnuti. Naslouchání také patří...

Vychovali mě, abych byla hodná holka. Abych každému pomohla, vyhověla a udělala to, oč mě požádá bez ohledu na to, zda se mi to zrovna hodí nebo ne. Moje nevlastní matka byla „generál“ a její rozkazy se musely plnit HNED. „Vyneseš odpadky!“ „Dojdeš nakoupit!“ „Vytřeš kuchyň!“ Znamenalo to všeho...

Člověk je tvor společenský a vztahy jsou pro něj důležité. Jde tedy o to, jak to udělat, aby byl vztah navázán. Někdy to totiž drhne. Uvědomila jsem si to, když se mi stala následující situace. Občas na Facebooku reaguji na nějakou otázku či příspěvek. Tentokrát mě zlákala...

Stála jsem ve frontě u kasy v supermarketu. Přede mnou stálo několik lidí s plnými košíky. Pochopila jsem, že si počkám, než se dostanu na řadu. Moji pozornost upoutala paní pokladní. Začala jsem poslouchat, co říká a začala se tím bavit. Nakupující: Já bych chtěla ještě...

„Nosíte boty?“ zeptal se mně doktor. Oba jsme pohledem sklouzli k mým obutým nohám. „Zujte se.“ Sundala jsem si balerínky. „To nejsou žádné pořádné boty. Se nedivím, že vás bolí paty. Taky máte zborcenou příčnou klenbu. To chce nosit pořádné boty,“ pohlédl z výšky a letmo na mé...

Dostala jsem dvě otázky. „Co v tobě vyvolává slovo CÍL?“ Nikdy mě nenapadlo se nad tím zamýšlet. Až teď. Rázem mi začaly naskakovat obrazy. Vyvolává ve mně vidinu závodníka probíhajícího cílovou páskou. A představy pokračují. Hodiny a hodiny tréninků. Zátopek, běhající s pneumatikou jako zátěží za sebou. Stovky a stovky...