Osobní rozvoj

Vychovali mě, abych byla hodná holka. Abych každému pomohla, vyhověla a udělala to, oč mě požádá bez ohledu na to, zda se mi to zrovna hodí nebo ne. Moje nevlastní matka byla „generál“ a její rozkazy se musely plnit HNED. „Vyneseš odpadky!“ „Dojdeš nakoupit!“ „Vytřeš kuchyň!“ Znamenalo to všeho...

Člověk je tvor společenský a vztahy jsou pro něj důležité. Jde tedy o to, jak to udělat, aby byl vztah navázán. Někdy to totiž drhne. Uvědomila jsem si to, když se mi stala následující situace. Občas na Facebooku reaguji na nějakou otázku či příspěvek. Tentokrát mě zlákala...

„Nosíte boty?“ zeptal se mně doktor. Oba jsme pohledem sklouzli k mým obutým nohám. „Zujte se.“ Sundala jsem si balerínky. „To nejsou žádné pořádné boty. Se nedivím, že vás bolí paty. Taky máte zborcenou příčnou klenbu. To chce nosit pořádné boty,“ pohlédl z výšky a letmo na mé...

Učím se zacházet se svou odpovědností. To znamená vidět hranice toho, co moje odpovědnost je, a vidět i hranice toho, co už moje odpovědnost není. Takhle to zní možná jednoduše, ale v praxi zjišťuji, že to tak snadné není. Naučila jsem se totiž přijímat cizí odpovědnost za...

Když přijel výtah, nastoupili jsme do něj. Maminka s asi tříletým kloučkem, jejich babička a já. Chlapeček měl na sobě svítivě žlutou vestičku a v ruce třímal přilbu. Jak se tak vrtěl, praštil se do hlavy. Vykulil oči, chvíli si drbal postižené místo a koukal na...

Víte co je rozhodovací paralýza? Když se nemohu rozhodnout. Chci tyhle šaty nebo ty druhé? A co nějaké jiné? Já nevím. Tak váhám a přemítám a výsledkem je, že si nějaké buď vezmu, nebo nevezmu. Mám osobní zkušenost, že když vezmu, nějak se v nich necítím...

Když jsem prožívala jedno ze svých hodně těžkých období, hledala jsem únik z reality v knihách. A v jedné z nich jsem si přečetla větu, která mně ohromně ulevovala: „Blahoslaveni, kdo nic neočekávají, neboť nemohou být zklamáni.“ Alexander Pope Uvědomuji si, jak jsem se jí řídila a...

Když jsem slyšela poprvé, že je prosba DAR, nerozuměla jsem tomu. Já někoho o něco žádám a tím mu dávám dar? Pochopila jsem to až později. Ano. Je to dar jasnosti. Jasně a konkrétně formulovaná prosba je dar, protože není pochyb o tom, o co žadatel prosí. Všímám...

„Já chci hermelín“, pravil tichým hlasem asi desetiletý klučina. Přisedl si s maminkou k našemu stolu v jedné horské boudě. Venku právě začalo chumelit, byl to první sníh tohoto ročního období. Uvnitř bylo teplo a útulno. „Máš rád nakládaný hermelín?“, otázala se ho má kamarádka. „Já taky,“ dodala...

Vedro jsem špatně snášela, co si pamatuji. Měla jsem pocit, že se stoupajícími stupni Celsia klesá moje energie. Přišla jsem si úplně vyšťavená. Třeštila mi hlava, byla jsem malátná, bolelo mě přemýšlení a chvílemi jsem měla pocit, že až energie odejde úplně, já odejdu horkem...