DVOUMINUTOVÝ PRINCIP

DVOUMINUTOVÝ PRINCIP

Fyziku jsem vždycky nesnášela. Nelezlo mi do hlavy, pamatovat si spoustu vzorečků a definic. Jenže fyzika je součástí mého života, ať ji vnímám nebo ignoruji. Fyzikální zákony platí a fungují bez ohledu na to, co si o tom myslím já.

Onehdy ke mně doputoval „dvouminutový princip“. Co to je a k čemu je to dobré?
Dvouminutový princip vychází z fyziky. 🙂 Jak jinak, že?
Vychází z Newtonových zákonů. Jednoduše řečeno: těleso v klidu má tendenci setrvat v klidu, dokud na něj nepůsobí síla. A těleso v pohybu má tendenci zůstat v pohybu.

Jak to souvisí s dvouminutovým pravidlem?

Pokud chci něčeho dosáhnout, je dobré nějak začít. Udělat cokoli, třeba jen malý krůček, ale začít. Nečekat, až budu mít všechno (nebo všech pět?) pohromadě. Přesně podle Newtona. Uvést ten můj proces do pohybu. A k tomu právě stačí i dvě minuty. Pak neobstojí výmluva, že nemám čas. Když chci, dokážu si najít i víc času, než jen dvě minuty.

Příklad. Chtěla jsem udělat větší změny na webu. Postupně jsem si dávala dohromady, co vše chci změnit a rozhodla jsem se, že teprve až budu mít vše připraveno, pak to předám mé webmasterce. Tak jsem shromažďovala informace a materiály a odkládala a odsouvala na AŽ PAK, protože to stále nebylo všechno a pořád ještě něco chybělo.

Zrovna v té době jsem se dozvěděla o „dvouminutovém principu“. A rovnou jsem ho vyzkoušela. Vypsala jsem si vše, co jsem měla a viděla, že toho mám na web už docela dost. Možná to bylo delší než dvě minuty, ale soupis mi trval jen chvilku. Důležité však bylo, že se to pohnulo. Kdybych stále jen sbírala nápady a informace co a jak zlepšit či udělat jinak, nezačala bych asi nikdy.

Malá chvilka času, která mi dodala spoustu energie a chuť pokračovat dál. Velmi brzy jsem měla jasno o webu, zadala jsem vše webmasterce a web byl pak také brzy hotov.

Naučila jsem se, jak účinné je to pravidlo. Díky němu zvládám poměrně dost věcí a při tom mi nechybí energie. Naopak. Když vidím, jak se věci posouvají dopředu, nabíjí mě to víc a víc.

A přitom by se řeklo – jen dvě minuty.

Na závěr kontrolní otázka. Jak myslíte, že jsem psala tento článek?

Jarmila Klimešová
jarmilaklimesova@gmail.com
4 komentáře
  • jaromír
    Publikováno v 17:56h, 26 listopadu

    Fyzika u mne nepatřila k neoblíbeným předmětům. Fyzika pracuje s pojmy energie a  také s pojmem čas.. Ale nejde o synonyma. Energie dost možná čas vytváří, ale opačně si to zatím nikdo netroufl napsat, zavést.
    “Malá chvilka času, která mi dodala spoustu energie a chuť pokračovat dál. ”
    Netuším, co je “dvou minutový princip”. Snad to pochopím na jiných stránkách , na tomto blogu mi to “neseplo”.
    J.

  • Jarmila Klimešová
    Publikováno v 18:59h, 27 listopadu

    Konkrétně to znamená, že když chci například napsat článek, mám téma a nevím jak na to, pomáhá mi, věnovat se tomu po chvilkách (2 minuty). Něco napíšu, příště zase a tak pokračuji po troškách. Tím v sobě mám radost a energii, že něco tvořím a neodkládám to na AŽ PAK. A mám chuť pokračovat dál (to je ta energie), aniž bych měla pocit, že prokrastinuji. Což občas dělám. Proto se učím zavádět dvouminutový princip do života. 🙂

  • jaromír
    Publikováno v 00:29h, 30 listopadu

    Někdy velký objem práce, kterou má člověk před sebou paralyzuje, blokuje. Člověk si není jistý, zda má v sobě tolik potřebné energie k jejímu plnému provedení a tak realizaci odkládá. Pak je metoda “per partes” jedině možná, někdy účinná.. Ale ne po dvou minutách. Ve dvouminutové metodě efektivitu nevidím. Je to dle mého moc krátký čas a navíc se může tato metoda zvrhnout v určité alibismus – “vždyť se tomu opakovaně věnuji, každý den!”.
    Já jsem po úvodních větách článku myslel, že ta metoda míří jinam, pomáhá řešit jiný problém – nechodit po břehu a špekulovat – probírat všechny možné a nemožné eventuality a dopady a tímto počínáním ztrácet energii a čas, ale vstoupit dio pomyslné vody a řešit ty reálné problémy, kterých je nakonec méně a  člověk má na jejich řešení více energie, kterou “neprošustroval” tím chozením po břehu. Ale to je dle mého o impulsu, o rozhodnutí, o odhodlání, to znamená o vyprodukování energie. .Pak to koresponduje s tou fyzikální paralelou, že pokud mám, či chci věci změnit, musím do “systému” energii dodat..

  • Jarmila Klimešová
    Publikováno v 18:36h, 30 listopadu

    Jo, já to vnímám tak, že je to o tom impulsu. Každý jsme jiný a každému funguje něco jiného. Ale i po chvilkách se dá udělat dost věcí. Tak ať se daří 🙂