TRPITELKA

12 Pro TRPITELKA

Krátce poté, co mi ve dvou letech zemřela maminka, se táta znovu oženil a já získala novou maminku, nevlastní.

Jak šel čas, a já rostla, zajímalo mě, jaká byla moje vlastní maminka, jaký to byl člověk, co dělala, co měla ráda a co jsem asi po ní podědila. Zeptala jsem se tedy táty. K mému překvapení neodpověděl, ale nasadil výraz „trpitele“. On tak TRPĚL, byl takový chudák, když mu zemřela žena. A já vnímala jeho bolest a cítila jsem k němu, „chudáčkovi“ velkou lásku. A už jsem se nechtěla víc ptát, abych nezvyšovala jeho utrpení.

O své mamince jsem se tak nic nedozvěděla. Za svůj život jsem se táty zeptala jen 2x a pokaždé to dopadlo stejně. On trpěl a já jsem ho milovala ještě víc a raději jsem se už na nic neptala, abych nejitřila jeho ránu.

Léta ubíhala a ve svém hodně dospělém věku jsem si jednou povídala s kamarádkou, už ani nevím, o čem konkrétně to bylo, když se mě zeptala s laskavostí jí vlastní:

„Jarý, můžeš mi říct, co se v tobě děje, když mluvíš tímhle tónem?“

Nebyla jsem si vědomá, že bych mluvila „nějakým tónem“. Fungovala jsem jako automat a vůbec jsem netušila, že je „něco“ v nepořádku. Prostě jsem mluvila tak, jak jsem byla zvyklá. Zaujalo mě to a požádala jsem ji, aby vždy, když něco podobného u mě zachytí, aby mi dala vědět.

Ještě několikrát „TO“ u mě zpozorovala a připomněla. Cítila jsem, že „NĚCO“ není, jak má být, ale stále jsem nevěděla co. Aby mi pomohla, sdílela se mnou, co se v ní odehrává, když mluvím „tímhle“ tónem. Cítí, že v tu chvíli nejsme rovnocenní partneři, ale vnímá mou určitou poníženost, a to v ní vyvolává narůstající vztek. HA. Vždyť já se chovám stejně, jako můj táta, došlo mi! Pro to, abych byla milovaná, jsem použila „jeho“ strategii. Přece, když fungovala u něho, bude fungovat i mně. Jenže se ukázalo, že u mě to neplatí, ba spíš naopak.

Že jsem přijala tuto strategii za svou, jsem netušila ani ve snu. Přijala jsem strategii – ukážu, že trpím, pak mě budou ostatní milovat. Nazvala jsem ji STRATEGIE TRPITELKY. U mého táty přece fungovala skvěle. Že se chovám podobně, toho jsem si vůbec nebyla vědomá, vše se odehrávalo na nevědomé úrovni.

Pomalu a postupně jsem si začala zvědomovat své mluvení a chování. Pomáhá mi to vidět vztahy s ostatními v jiném světle. Když to vyvolává vztek u mé kamarádky, třeba se to děje i u jiných lidí. To by pak vysvětlovalo, proč se mi zdáli někteří někdy protivní. Já v duchu obviňovala je, ale oni přitom jen reagovali na mě a moji poníženost. Tohle byl silný AHA moment prozření.

I takhle může vzniknout zárodek šikany. Potřebuji se cítit rovnocenně s ostatními lidmi. Jako bychom byli stejně velcí panáčci. V okamžiku, když jsem MENŠÍ (ponížený postoj) nebo i VĚTŠÍ panáček (mocenský postoj), necítím se v tom dobře. Obojí je manipulace. Cítím se dobře v rovnocennosti. Proto poníženost může vyvolat vztek a s ním i chuť do toho chudáka ještě kopnout.

Vybavuje se mi, jak nepříjemně se cítím, když se potkám s žebrákem. On se vědomě situuje do role malého panáčka a poníženě prosí o almužnu. A ve mně vyvolává pocit viny, když mu nic nedám a zároveň nespokojenost, když mu něco dám, protože jsem mu to dala pod tlakem. V obou případech v tom cítím manipulaci. Učím se, nastavit si to v energetické rovině, že jsme stejně velcí panáčci. On si vydělává takhle a já zase jinak. Oba dva jsme si způsob svých výdělků zvolili sami. Z pozice stejně velkého panáčka se pak cítím mnohem líp, ať už mu něco dám nebo ne.

Jsem vděčná mé kamarádce za její zpětnou vazbu, za její ochotu sdílet, co se v ní odehrává. Díky ní jsem objevila svou strategii, která zhoršovala mé vztahy. Jedině, když jsem si vědoma toho, jak mé jednání působí na jiné lidi, mi může pomoci k lepším vztahům. A k tomu je mi neocenitelným pomocníkem právě ZPĚTNÁ VAZBA.