UMĚNÍ ODPOČINKU

21 Říj UMĚNÍ ODPOČINKU

Umíme odpočívat? A jak ten odpočinek vypadá? Co při něm děláme?

Zamyslela jsem se nad tím, když se jedna známá podělila o rozhovor se svou koučkou.

Koučka: „Jak odpočíváte?“

Klientka: „Čtu si knížku.“

Koučka: „To si čtete knížku, ale jak odpočíváte?“

Klientka: „Koukám se na film.“

Koučka: „To se koukáte na film, ale jak odpočíváte?“

Klientka: „Jdu ven se psem.“

Koučka: „To jdete venčit psa, ale jak odpočíváte?“

Nevěřím tomu, co slyším. To není odpočinek? Já myslela, že je. To mám sedět jen tak a nic při tom nedělat? Jak to ta koučka myslela?  Nic nedělat a jen být? Tady a teď? Copak to jde? Vnímat přítomný okamžik a ještě si ho užít. To snad abych se stala jogínkou, abych to uměla.

Naše společnost je nastavena na výkon. A nicnedělání se nenosí. Za nás stále více činností vykonávají přístroje, máme automatické pračky, myčky nádobí, …a přesto se zdá, že máme stále méně času. Nějak jsme zapomněli odpočívat. S příchodem dospělosti jsme přijali hru na výkon a v té pokračujeme.

Odpočinek potřebujeme pro regeneraci. Ten aktivní i ten pasivní.

Je odpočinkem například meditace?

O meditacích toho bylo napsáno mnoho. Meditace vzbuzuje představu, že je třeba přestat myslet. Lidé to zkusí, a když se jim to nepovede, protože mají stále plnou hlavu myšlenek, usoudí, že meditace pro ně není vhodná. A tak ji zavrhnou.

Přitom o prospěšnosti meditace není pochyb. Její zklidňující a uvolňující účinky napomáhají sebeuzdravující schopnosti těla.

Naši předci uvolnění a relaxaci těla používali zcela běžně. Jen tomu neříkali meditace, ale jít si ducnout nebo si dát šlofíka.

No, ale jděte si ducnout během pracovní doby. Co by tomu asi řekli naši nadřízení? Docela barvitě si představuji, jak říkám šéfovi, že si jdu po obědě ducnout. A až pak dokončím tu rozdělanou urgentní práci. Haha. Hned zítra mu to povím. Už se těším, jak se bude tvářit.

Ale možná by to šlo, třeba po příchodu z práce. Na chviličku vypnout a uvolnit se. A pak pokračovat v té činnosti, kterou jsem chtěla dělat. Začíná se mi ta myšlenka zamlouvat.

Jdu teď tedy odpočívat. Vezmu si oblíbenou knihu, uvařím si čaj, pustím si moji oblíbenou hudbu a vlezu si do vany. Pak se přesunu na sofa, kde budu „meditovat“. A pak se plynule přesunu do hajan. To bude krásný odpočinek.

Tak já už musím….