PŘESAH

Byla jsem téměř sama (ve velmi malé skupince) v katedrále sv. Víta. Byli jsme tam před otevírací dobou.

Ta chvíle, kdy jsem stála sama v té monumentálnosti katedrály, je nezapomenutelná.

A protože se mi k ní stále vrací pozornost, prozkoumala jsem, co za tím ohromením mám.

Došla jsem k tomu, že tam vnímám:

PŘESAH – jsem součástí celku, který mě přesahuje

POSVÁTNOST – toho místa

POKORA – vnímám, že jako člověk jsem tady určitou dobu, ale katedrála tu byla přede mnou a bude i po mně. Cítím v sobě respekt.

Už jsem se s tím v minulosti setkala.

V době, kdy jsem jezdila do Vysokých Tater, jsem se s touto energií setkávala na jedné cestě.

Nebyla to celá túra, ale jen část. A bylo to pokaždé, když jsem tamtudy šla. Objevilo se to poprvé na této trase a mně v tu chvíli přišlo, že ty skály kolem tu byly tisíce let přede mnou a budou i po mně, co jsou pak moje starosti proti nim. A s tím přišla velká úleva.

Zajímavé bylo, že když jsem tam šla příště, byla jsem zvědavá, zda se ten pocit dostaví. Vždycky tam byl!!! Kdykoliv jsem tam šla!!!

A teď jsem ten přesah zaznamenala v katedrále svatého Víta.

Když se mi stane, že spadnu do nízkých energií, tzn. že si myslím, že nejsem dost dobrá, vyčítám si něco, mám strach, ……. pomůže mi, naladit se na ten pocit z katedrály, protože mám teď čerstvý zážitek a dobře si ho vybavuji.

Když se mi to podaří, cítím, že moje trable a starosti jsou pomíjivé před tou monumentálností a mně se uleví.

Jsem vděčná, že jsem si dopřála tu exkluzivitu tam jít. Stále mě to ohromuje, teď už ale vím proč.