JAKÉ POTŘEBY SE SKRÝVAJÍ ZA NAŠÍM CHOVÁNÍM?

05 Bře JAKÉ POTŘEBY SE SKRÝVAJÍ ZA NAŠÍM CHOVÁNÍM?

Trvalo mi to přes 30 let, než jsem to pochopila. Najednou je to úplně jasné.

Vybavuji si, jak jsem babičce pomáhala s úklidem. Utřela jsem prach na nábytku a vrátila kytku zpět na skříňku. Babička pak přišla a posunula tu kytku o jeden centimetr na to správné místo. Nerozuměla jsem tomu.

„Babi, ty naděláš!“, říkala jsem si, „jeden centimetr je pro tebe tak důležitý?“

Pochopila jsem to teprve před nedávnem. Byla jsem na semináři Nenásilné komunikace. Ta pracuje s pocity, které máme a s potřebami, které se za těmi pocity skrývají.

A já si vzpomněla na ten babiččin jeden centimetr. Co ji k tomu vedlo?

Dohledala jsem tam její nespokojenost (pocit), proto posunula kytku na to „správné místo“. Nespokojenost pramenila z potřeby pořádku a řádu. Řád jí dával pocit jistoty, že je vše tak, jak má být a to jí dodávalo pocit bezpečí (potřeba).

Potřebu bezpečí máme všichni. Ve vlastním bytě se chceme cítit bezpečně a k tomu potřebujeme, aby to tam bylo uspořádané tak, jak se nám to líbí a jak nám to vyhovuje. Pokud někdo nebo něco tento pořádek naruší, najednou není vše tak, jak má být, a my se necítíme dobře. Je v nás nějaké špatně identifikovatelné napětí.

Jen si vybavte, jak to doma vypadá, když je u nás návštěva na pár dní. Nic není tak, jak má být, nic není na svém místě. Pár dní to jistě rádi vydržíme, a když návštěva odjede, zase si vše upravíme podle svého. Většinou se dostaví úleva.

Najednou mi to celé dávalo smysl.

Babička ve svém pokročilém věku už nerozuměla tomu světu venku, proto pro ni bylo bezpečí vlastního domova obzvlášť důležité. A ten jeden centimetr v tom hrál velkou roli. Cítím, že ve mně povolilo napětí, které ve mně bylo z nepochopení babiččina chování hezky dlouho. Cítím úlevu!

Každý si svoji potřebu bezpečí naplňujeme jinak, ať na vědomé či nevědomé úrovni.

Dohledáváním svých potřeb více rozumíme sobě a tím lépe můžeme porozumět i druhým lidem. Najednou zde není prostor pro nedorozumění a konflikty.

Tohle nás učí Nenásilná komunikace.

To, co mě u babičky rozčilovalo, je najednou jasné a srozumitelné. Jak ráda bych jí řekla:

„Babi, já už tomu konečně rozumím, už jsem tě pochopila.“