PLAVU SI ANI NEVÍM JAK…..

plavuSiAniNevímJak

PLAVU SI ANI NEVÍM JAK…..

Ale já náhodou dobře vím jak. Protože plavu teprve dva roky. Naučila jsem se to až ve svém hodně dospělém věku.

V mládí jsem se topila a pak jsem vodu vyloučila ze svých radovánek. Myslela jsem, že navždy. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy.

Najednou ve mně dozrálo rozhodnutí naučit se to.

Oznámila jsem to několika známým, to abych si to nerozmyslela, a požádala je, zda by se mnou šli do bazénu. Všichni kývli, že ano.

Tak jsem čekala a čekala, až někdo přijde a řekne, že jdeme plavat. A ono nic. Pochopila jsem, že když něco chci, záleží to jen na mně. Nemohu čekat, že mě někdo povede za ruku k tomu, co JÁ chci. Je to moje rozhodnutí a JÁ potřebuji udělat ten krok. Sama za sebe.

Proto jsem se vždy s někým domluvila a šli jsme plavat. Jenže ouha. Nikdo mě to neuměl naučit. Všichni plavali tak automaticky, že je mé otázky, co mám v té vodě dělat, většinou zaskočily.

Přihlásila jsem se tedy na kurz pro neplavce. To bylo jiné kafe. Konečně mi to někdo vysvětlil. Měla jsem problém s hloubkou, protože má hlava si pamatovala, jaké to je topit se, a já se hloubky bála.

Hodně mě uklidňoval přístup nejen naší trenérky, ale všech, které u nás občas suplovaly. Byly laskavé, chápající a ochotně pomáhající. Hodně mě povzbuzovalo, že můj strach nebraly na lehkou váhu.

Pozvolna jsem se to naučila. Že to není ještě úplně ono, jsem si předvedla při plavání v přírodním koupališti. Neuměla jsem zjistit, kde stačím a kde ne, a tak jsem plavala, až se mi dřela kolena o dno. Až pak jsem uviděla, že se v těch místech cachtají i malé děti.

Objevila jsem nový pocit. To je taková paráda, když mě voda hýčká, houpe a nadnáší. Nic takového jsem dříve neznala, protože jediná hloubka, kterou jsem znala, byla hloubka vany v koupelně.

Tato zkušenost mi přinesla dva nové poznatky. Ten první je, že kdykoliv se mohu naučit cokoliv, v co věřím. Ale víra samotná nestačí. Potřebuji dělat kroky směrem k mé vizi. Budu-li sedět na kanapi a představovat si jak plavu, asi se takhle doopravdy plavat nenaučím. Potřebuji chodit do bazénu a reálně se to učit. Já sama. Nečekat, až se něco stane, nějaký zázrak, a já to najednou budu umět. To je ten druhý poznatek. Jít a něco pro svou vizi udělat.

Proto si teď mohu radostně zpívat s klasikem. Plavu si…….

Jarmila Klimešová
jarmilaklimesova@gmail.com
Žádné komentáře

Omlouvám se, formulář pro komentáře je uzavřen.