Štítek: Osobní rozvoj

Jak mně pomohla nenásilná komunikace s mým strastiplným dětstvím, jak mi pomáhá zlepšovat vztahy a cítit se lépe.

Syn se snachou odjeli na dovolenou do ciziny. Neměli nic konkrétního domluveného, měli vytypovaná nějaká místa, která chtěli navštívit a pak chtěli zůstat pár dní u moře. Vždy, když se někam přesunuli, poslali SMS, kde právě jsou. Plánovali to zhruba na dva týdny. Asi po týdnu přišla SMS, že jsou u moře a já očekávala, […]

Vychovali mě, abych byla hodná holka. Abych každému pomohla, vyhověla a udělala to, oč mě požádá bez ohledu na to, zda se mi to zrovna hodí nebo ne. Moje nevlastní matka byla „generál“ a její rozkazy se musely plnit HNED. „Vyneseš odpadky!“ „Dojdeš nakoupit!“ „Vytřeš kuchyň!“ Znamenalo to všeho okamžitě nechat a jít to udělat. […]

Člověk je tvor společenský a vztahy jsou pro něj důležité. Jde tedy o to, jak to udělat, aby byl vztah navázán. Někdy to totiž drhne. Uvědomila jsem si to, když se mi stala následující situace. Občas na Facebooku reaguji na nějakou otázku či příspěvek. Tentokrát mě zlákala otázka jednoho kouče. „Co bylo ve vašem osobním […]

„Nosíte boty?“ zeptal se mně doktor. Oba jsme pohledem sklouzli k mým obutým nohám. „Zujte se.“ Sundala jsem si balerínky. „To nejsou žádné pořádné boty. Se nedivím, že vás bolí paty. Taky máte zborcenou příčnou klenbu. To chce nosit pořádné boty,“ pohlédl z výšky a letmo na mé bosé nohy. To vše mi řekl lékař, […]

Dostala jsem dvě otázky. „Co v tobě vyvolává slovo CÍL?“ Nikdy mě nenapadlo se nad tím zamýšlet. Až teď. Rázem mi začaly naskakovat obrazy. Vyvolává ve mně vidinu závodníka probíhajícího cílovou páskou. A představy pokračují. Hodiny a hodiny tréninků. Zátopek, běhající s pneumatikou jako zátěží za sebou. Stovky a stovky naběhaných či najezděných kilometrů. Pot cákající z těl […]

Učím se zacházet se svou odpovědností. To znamená vidět hranice toho, co moje odpovědnost je, a vidět i hranice toho, co už moje odpovědnost není. Takhle to zní možná jednoduše, ale v praxi zjišťuji, že to tak snadné není. Naučila jsem se totiž přijímat cizí odpovědnost za svou. Výsledkem bylo napětí v těle, kdy hlavně […]

Když přijel výtah, nastoupili jsme do něj. Maminka s asi tříletým kloučkem, jejich babička a já. Chlapeček měl na sobě svítivě žlutou vestičku a v ruce třímal přilbu. Jak se tak vrtěl, praštil se do hlavy. Vykulil oči, chvíli si drbal postižené místo a koukal na babičku. „Nebolí,“ pravil po chvilce. „Já už myslela, že […]

Víte co je rozhodovací paralýza? Když se nemohu rozhodnout. Chci tyhle šaty nebo ty druhé? A co nějaké jiné? Já nevím. Tak váhám a přemítám a výsledkem je, že si nějaké buď vezmu, nebo nevezmu. Mám osobní zkušenost, že když vezmu, nějak se v nich necítím a stejně je nenosím. To vše mě stojí čas, […]

Když jsem prožívala jedno ze svých hodně těžkých období, hledala jsem únik z reality v knihách. A v jedné z nich jsem si přečetla větu, která mně ohromně ulevovala: „Blahoslaveni, kdo nic neočekávají, neboť nemohou být zklamáni.“ Alexander Pope Uvědomuji si, jak jsem se jí řídila a ve svém těžkém životním období jsem se učila […]