WC BABKA

Upřímně, nevím, jak jinak slušně nazvat tu paní, které se platí na veřejných WC. Slovo, které mě napadá je pejorativní a použít ho nechci.

Ale k příběhu.

Byla jsem na nádraží a chtělo se mi na záchod. Šla jsem tedy. Měla jsem jen větší bankovku a potřebovala jsem, aby mi wc babka vrátila zpět.

Ona si tam v kukani povídala s nějakým chlapem, podívala se na mě a povídala si s ním dál.

Postávala jsem tam nějakou dobu a vzrůstal ve mně vztek a strach. Vztek, že se tam vykecává (moje hodnocení) a strach, že mi ujede vlak.

A stále se mi chtělo čůrat, proto jsem tam přece šla.

Když konečně přišla, nevím už co jsem jí řekla, ale byla jsem protivná. Já na ni a ona na mě.

Vlak jsem stihla.

Vyčítala jsem si, že jsem na ni byla protivná, v břiše jsem cítila tíhu. Tak jsem si tu situaci prozkoumala.

Došlo mi, že moje chování bylo reakcí na to, že si mě nevšímala. To mi ulevilo a přestala jsem si to vyčítat.

To, že jsem měla možnost vybrat si, jak budu reagovat, mě v tu chvíli vůbec, ale vůbec, nenapadlo.

Mohla jsem jít bez placení, mohla jsem zaplatit při odchodu, mohla jsem jí říct, že potřebuji na WC a mám jen velkou bankovku, ……

Vždycky mám možnost volby, ale ne vždy to vidím.

Z takových situaci se učím.