DOMNĚNKY

domněnky

DOMNĚNKY

Nevytvářej si domněnky,“ zní jedna z dohod Dona Miguela Ruize.

Ne, ty já si nevytvářím, to já nedělám, měla jsem jasno.

Haha, téměř vzápětí jsem si předvedla, jak si domněnky nejen vytvářím, ale ještě ke všemu skoro automaticky. Díky tomu automatu jsem si to ale vůbec neuvědomovala.

Šla jsem něco vyřizovat na úřad. Je to vysoká, mnohopatrová budova, ve které je spousta kanceláří a dveří. Měla jsem instrukci, že mám jet do 4. patra, zahnout doleva, pak ještě jednou doleva a tam, na konci chodby jsou ty dveře, které hledám. Vyjela jsem do 4. patra, dala se vlevo a vlevo a hledala ty správné dveře na konci chodby. Dveří tam bylo několik, všechny vypadaly stejně, ale za žádnými nebyla TA kancelář, kterou jsem hledala.

Bloumala jsem ode dveří ke dveřím … a nic. Zavolala jsem tedy telefonem paní úřednici, která mě očekávala, s tím, že tu bloudím, aby mě nasměrovala, kam mám jít. Ano, je to 4. patro, vlevo a vlevo, na konci chodby.

Chodím, koukám, čtu si cedulky na dveřích a zase nic. Připadala jsem si jako mimozemšťan. Když mé zoufalství dosáhlo vrcholu, znovu jsem zavolala paní úřednici, že je OPRAVDU NEMOHU NAJÍT a že by mi pomohlo, kdyby vykoukla ze dveří, abych viděla, kde to je.

Téměř okamžitě se téměř PŘEDE MNOU otevřely VELKÉ PROSKLENÉ DVEŘE, zatarasující konec chodby, na nichž byla VELKÁ CEDULE se jménem, které jsem hledala! Byly až na konci chodby a já je NEVIDĚLA!

Vytvořila jsem si totiž domněnku, že hledám plné dveře bez výplně, které byly po obou stranách chodby. Proto jsem ty velké prosklené dveře vůbec nezaregistrovala.

Tady to naštěstí dopadlo dobře. Ale někdy si na domněnce vytvořím příběh, který je iluze, a tím, že tomu věřím, si mohu uškodit. Nevědomě.

Když jsem si chtěla založit web, požádala jsem známého, který to dělá, zda by mi to nastavil, že je mi jedno, na jakém systému to bude. Udělal, nastavil a když jsem chtěla další změny, napsal mi, že už mi to dál spravovat nechce, protože WordPress, na který mně to nastavil, až tak dobře neovládá. On pracuje s jiným systémem a chce být k dispozici svým klientům, kterým tento jiný systém nastavil.

Byla jsem zaskočená, protože jsem věděla, že si web chci spravovat jen uživatelsky. DOMNÍVALA jsem se, že jsme se tak domluvili. Zřejmě jsme si oba vytvořili domněnky a na nich jsme postavili naši spolupráci, která nemohla fungovat a taky nefungovala. Kdybychom se líp a konkrétněji domluvili, mohla jsem být jeho klientkou.

Stálo mě to čas a energii, než jsem našla někoho jiného. Našla jsem si nového webmastera, se kterým jsem se JASNĚ a KONKRÉTNĚ domluvila, co po něm chci. Poučila jsem se totiž. A protože máme mezi sebou jasno, naše spolupráce funguje k oboustranné spokojenosti.

Začínám si uvědomovat, kde všude si domněnky vytvářím a jak to může být zavádějící. Pokud si uvědomím, že je to jen moje domněnka, staví to situaci do úplně jiného světla. Vnímám realitu a nezkresluji ji svojí domněnkou. Věci jsou jasné a srozumitelné. A život je hned jednodušší.

S tím souvisí podobný článek Jasnost v komunikaci – 1. krok k úspěchu.

Jarmila Klimešová
jarmilaklimesova@gmail.com
2 komentáře
  • Anonym
    Publikováno v 22:51h, 23 dubna

    Skvělý článek, úplně se v něm vidím 😀 😀 Děkuji 🙂

    • Jarmila Klimešová
      Publikováno v 19:50h, 24 dubna

      Díky 🙂