KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM

15 Kvě KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM

Sedím ponořená do stavu hlubokého uvolnění a mám otevřené okno. Mám zavřené oči a jsem ponořená do sebe. Vnímám klid a úlevu, kterou ten klid přináší.

Jsem v centru města. Všímám si toho, co slyším.

A co slyším? Pod okny občas projedou auta. Slyším běžný ruch velkoměsta.

Ale co to? Najednou se ozve klapot kopyt.

Klapy klap, klapy klap, zvoní podkovy koní na dlažbě. Zvuk se rozléhá v úzké ulici mezi domy a stoupá až k nám, nahoru, do otevřených oken. Najednou vůbec neslyším okolní ruch, jen pravidelný klapot kopyt na dlažbě. Zvuk, který jako by do velkoměsta nepatřil a přece patří.

Tomu modernímu hektickému životu ukazuje druhou tvář. Zklidnění. Klapot kopyt, pomalu se opakující v pravidelném rytmu, přináší uvolnění. I uprostřed velkoměsta, i v dnešní uspěchané době, jde najít ostrůvky klidu.

Klapot kopyt koní zní jako symbolika poklidného plynutí času. Koně – pomalé plynutí, auta – rychlost a dravost. Obojí patří do života. Je jen potřeba, naučit se je vyvážit. Aby oba proudy plynutí byly v rovnováze.

I tak se můžeme vyvarovat stresu a přetížení z hektického života.

Stačí tak málo. Dovolit si to.