VIZE NEBO CÍL?

13 Bře VIZE NEBO CÍL?

Dostala jsem dvě otázky.

„Co v tobě vyvolává slovo CÍL?“

Nikdy mě nenapadlo se nad tím zamýšlet. Až teď.

Rázem mi začaly naskakovat obrazy. Vyvolává ve mně vidinu závodníka probíhajícího cílovou páskou. A představy pokračují. Hodiny a hodiny tréninků. Zátopek, běhající s pneumatikou jako zátěží za sebou. Stovky a stovky naběhaných či najezděných kilometrů. Pot cákající z těl závodníků. Zpocení a úplně mokří hráči čehokoliv. Hektolitry potu a následná únava. Dřina. To je ten správný pocit. Dostat se do cíle je dřina. Slovo cíl ve mně vyvolává pocit dřiny.

To mě tedy zarazilo.

Pokud si mám stanovit svůj životní cíl a jít si za ním, nechci se dřít. Chci být ve stavu proudění, neboli flow, jak se teď říká. To je něco jiného než dřina.

A co v tobě vyvolává slovo VIZE?

Představu toho kam jdu a čeho bych chtěla dosáhnout. Budoucnost. Kde a jak se vidím? Prožívám to do detailů, všemi smysly. Celé to hladce plyne a já s tím splývám. S úžasem si uvědomuji, že nikde žádná dřina. Fakt ne, plyne to tak nějak samo. Přináší mi to radost a spoustu energie. Nabíjí mě to. Být ve stavu proudění. Znáte ten stav? Člověk se do něčeho zabere, nevnímá čas a je při tom stále plný energie.

Jo. To je ono. Žádná dřina, žádné pachtění. Výsledek je stejný v obou případech. Dojdu tam, kam mířím. Ale ta cesta je rozdíl.

To je ale překvapení. Takže mám jasno. Cesta má mě vede za vizí. Cílovou pásku nechám sportovcům.